POKUD VOJÁCI VYDRANCOVALI VESNICI NEBO BYLA ŠPATNÁ ÚRODA, a poddaní nemohli platit daně, byli povinni přinést do sídla vrchnosti dřevo, do nějž mu vrchnostenský úředník vyryl vrub neboli zářez. To se stalo počátkem 17. století i na panství majitele zámku Opočno u Dobrušky pana Jana Rudolfa Trčky. Jeho lakotná manželka za jeho nepřítomnosti nařídila, aby poddaní dřeva přivezli, že se bude účtovat. Oni však přijeli teprve po návratu zámeckého pána, který nechal „vrubové“ dříví složit na dvoře a k velké úlevě poddaných je dal spálit. Byl to jistě výjimečně laskavý pán, protože měli dřev s vruby plné vozy. Vruby (které se nám zachovaly ve rčení ´“mít u někoho vroubek“) využívali také pasáci ke kontrole počtu kusů dobytka vyháněného na jaře na pastviny a na podzim se vracejícího zpět, či třeba hostinští, kteří si s jejich pomocí zaznamenávali množství nápojů, které jejich hosté vypili.