JAKUB ŠIMON RYBA (1765—1815), KTERÝ SI POZDĚJI NAHRADIL DRUHÉ KŘESTNÍ JMÉNO jménem Johann, je rodák z Přeštic u Plzně. Pocházel ze starého učitelského rodu, od dětství hrál na hudební nástroje (již jako desetiletý zastupoval otce při hře na varhany, hrál také na housle a cemballo), komponoval, a po studiích učil; od roku 1788 působil až do konce života na farní škole v Rožmitále pod Třemšínem. Se skládáním však při učitelování neskončil: celkem vytvořil téměř 1 400 skladeb, z toho chrámových bylo 216 a zbylé byly tzv. světské. Nové na nich bylo zejména to, že do jeho doby neexistovaly umělé (tedy někým konkrétním složené a zapsané) písně s českým textem. Podle odborníků je na jeho skladbách pozoruhodné také to, že je skládal tak, aby je mohly hrát i venkovské kapely, což bylo v době národního obrození nesmírně důležité. Tento muž měl 13 dětí, z nichž šest zemřelo v dětském věku. Některé syny poslal na studie do Prahy, což nebylo tehdy zvláště z učitelského platu běžné; jeden z nich se stal známým očním lékařem. J. J. Ryba ovládal latinu, řečtinu, francouzštinu a pochopitelně i němčinu, ale psal česky. I když na náhrobku byl zobrazen s plnovousem, chodíval prý vždy hladce oholen a své dlouhé vlasy míval spletené do tehdy módního copánku.