O TOM, ŽE I V MINULOSTI MÍVALI LIDÉ SMYSL PRO HUMOR A POUŠTĚLI FANTAZII Z UZDY, svědčí dílo řeckého satirika (Lúkiana, asi 120—180 n. l.) nazvané „Pravdivé příběhy“. Vypráví o skupině námořníků, kteří propluli Gibraltarem do Atlantického oceánu, zde byli vichřicí vymrštěni do výše a po sedmi dnech a nocích uviděli před sebou Měsíc, na němž právě probíhal boj jeho obyvatel s obyvateli Slunce. Autor to popsal takto: „Naše vojsko sestávalo ze 100 000 mužů, totiž z 80 000 jezdců na koňosupech a 20 000 na kapustových ptácích. To je nadmíru velký druh ptáků, kteří jsou místo peří hustě porostlí kapustou a místo křídel mají jakési velké listy salátu. Naše křídla byla obsazena prosostřelci a vrhači česneku. Kromě toho se k nám z Velké medvědice připojilo 30 000 bleších střelců … To jsou lučištníci, kteří jezdí na jednom druhu blech, jež jsou dvanáctkrách větší než slon.“