LESY NA NAŠEM ÚZEMÍ PRODĚLALY POMĚRNĚ SLOŽITÝ VÝVOJ.
Původně tu byl hustý prales, který však lidé především vypalovali kvůli novým polím a pastvinám, jež po vyčerpání půdy opouštěli a nahrazovali poli a pastvinami novými. Na opuštěných lokalitách začal vznikat nový les, v němž převládaly dřeviny odolné vůči ohni jako dub nebo borovice. Lidé ovšem lesní dříví potřebovali např. na výrobu dřevěného uhlí nutného k tavení kovů, do dolů, na stavby či k topení; např. jen na vytápění zámku v Českém Krumlově se ho ročně spotřebovalo 4 000 m3. Jelikož úbytek lesů nabral příliš velké tempo, začaly se v 16. století vysazovat uměle; mezi stromy vedl jednoznačně smrk. Bohužel šlo o monokultury, které byly snáze postihovány různými kalamitami způsobenými počasím či třeba kůrovcem nebo bekyní mniškou. Teprve když se na přelomu 19. a 20. století přidaly i exhalace, zvítězilo vysazování odolnějších smíšených lesů.