(Pokračování z 6. 3.)
Protože pozorně sledoval jednání krále se šlechtici, ti se ho báli,
aby kvůli němu nepřišli o Jiříkovu náklonnost. Paleček si prý totiž dělal na seznamu účastníků těchto setkání poznámky: když mu dotyčný připadal čestný, radil králi moudře a neměnil své názory, nakreslil k jeho jménu rovnou čáru, ale v opačném případě byla čára křivá.
O tom, jak Paleček uvažoval a jednal, svědčí následující historka. Jednou se ubytoval v jistém hostinci a u pasu měl měšec s patnácti bílými (šlo o minci zv. bílý groš, kterou dostával od krále jako týdenní plat). Měšce si všiml jeden z hostů, který dostal lůžko ve stejné jizbě jako Paleček. Poté, co zhasli, zůstali oba vzhůru, a zatímco jeden čekal, kdy ho ten druhý napadne, druhý čekal, až ten první usne a on ho bude moci okrást. O půlnoci však Paleček vstal, nařídil tomu druhému, aby rozsvítil a řekl: „Milý bratře, rozumím tomu, že nespíš, chtě rád můj měšec uřezati, a já také bdím boje se tebe, a tak sobě oba hlavy trápíme. A protož vezmi sobě teď půl osma bílého, a dadouc sobě pokoj, spěme. A prosím tě, nechej toho řemesla, nebo jistě, nenecháš-li ho, visneš.“