Často se praktikovala obdobná metoda, nazývaná PŘIKLÁDÁNÍ BANĚK. Baňky vysoké 60—75 mm a o průměru otvoru kolem 40 mm se používaly suchou nebo mokrou metodou. Baňky suché se sázely na pokožku (kde zanechaly modřinu), zatímco baňky „mokré“ se přikládaly teprve poté, co se kůže na zvoleném místě nasekla a ony nasávaly pacientovu krev. Vlastnímu přiložení předcházela příprava tamponu, jímž byla vata namotaná na kousku drátku, která se namočila do ředěného lihu. Ten se zapálil, vsunul do baňky, rychle se vytáhl a baňka se přiložila na kůži. Při suché metodě bylo nutno její hrdlo předem navlhčit. Suchých baněk se přikládalo maximálně 60 na 15 až 20 minut, a „mokrých“ 6—12 na 5 až 10 minut. Odborníci však rozhodně nedoporučují tuto metodu – a to zejména její „mokrou“ variantu – zkoušet doma, protože k aplikaci baněk je zapotřebí velkých zkušeností a zručnosti.