EGYPŤANÉ ZNALI KOLO
Egypťané znali kolo již od Staré říše (asi 2649—2150 př. n. l.), ale užívali je - pokud vím - pouze jako podvozek žebříku, s jehož pomocí dobývali města při svých taženích do Přední Asie. V egyptském měkkém, Nilem pravidelně zaplavovaném terénu bylo kolo pro těžké náklady nevyužitelné; navíc tu bylo plno papyrových houštin a bažin, a křižovaly se tu zavlažovací kanály. Využíváno bylo až od poloviny 2. tis. př. n. l., kdy nilskou deltu obsadili roku 1674 př. n. l. Hyksósové, kteří sem přijeli se svými vojenskými lehkými vozíky. Kolo znala i Amerika, ale nasazovala je k vozům teprve po kolonizaci, která začala v 15. století (zatímco v dn. Japonsku se prý kolo objevilo až roku 1868). Do Číny se vůz dostal zřejmě z Předního Východu možná v 2. či 1. tisíciletí př. n. l., ale Číňané ho vylepšili, stejně jako zdokonalili postroje tažných zvířat. K dopravě těžkých nákladů sloužily vozy s více koly (původně totiž byly běžné dvoukoláky), které uvezly náklad „lehký“ až 1 500 kg; bývalo do nich zapřaháno 3—6 koní nebo mulů, a denně mohly ujet až 50 km, zatímco vozy tažené voly zvládly za den maximálně 35 km.