Tento měsíc chci zodpovědět dotazy, které mi došly na moji webovou adresu. Pokud i vás něco podobného zajímá, napište mi a já se pokusím nalézt odpověď.
ODKDY JE ZNÁMA TRVALÁ ODNULACE?
Již před naším letopočtem si nechávaly například Egypťanky na vlasech natočených na dřevěných hůlkách uschnout bahno, zatímco Řekyně a Římanky používaly na natáčení zahřátá želízka. Ta se po období od 5. do 15. století, kdy nosily vlasy rovné, dostala znovu ke slovu zejména v 17. století. V další fázi dostaly krášlicí poslání jednak papírové natáčky zvané papiloty, jednak kulmy. Ty se dlouho zahřívaly na otevřeném ohni a teprve kolem roku 1900 se objevily kulmy elektrické, jejichž teplota se před použitím zkoušela na listu papíru: pokud nezežloutl, bylo možno začít bez obav upravovat vlasy. Po umytí však vlny „uplavaly“, a tak vstoupila do historie trvalá ondulace. // Na svět přišla díky tomu, že se roku 1906 pokusil německý kadeřník Charles Nessler žijící v Londýně pomoci své sestře ke zvlnění jejích vlasů zcela novým způsobem. Jednou si totiž při pohledu z okna všiml, že prádelní šňůra zvlhlá rosou se smrštila a zkroutila. Druhý den se pokusil něco podobného dosáhnout na vlastech své sestry: natočil je na děrované trubice z lepenky, které pokryl boraxovou kaší a překryl je papírem, čímž zabránil přístupu vzduchu. Pak sestřinu hlavu udržoval několik hodin v teple – a výsledkem byly krásné vlny. V dalších letech nápaditý mladík prováděl další pokusy, až se mu v roce 1911 podařilo celý „výrobní“ proces zkrátit na 12 minut. Nazval ho „trvalá ondulace“, přesto, že ho bylo nutno opakovat každý druhý či třetí den.