(Dokončení z 20. 8.)
V každém případě platí, že tělo bychom měli pohybem ZATĚŽOVAT POSTUPNĚ. Jestliže jsme necvičili desítky let, neuložíme si napoprvé dvouhodinovou jízdu na kole v ostrém tempu. Zátěž by měla samozřejmě být také PŘIMĚŘENÁ možnostem našeho organizmu. Vždy bychom měli také reagovat na jeho případné protesty, tj. na bolest, pocit na omdlení, potíže s dýcháním ap. Tepové frekvence a rychlost dýchání by se měly vrátit k normálu za 5—10 minut po skončení cvičení. Velmi obezřetný by měl být při cvičení ten, kdo má potíže se srdcem či kdo trpí vysokým krevním tlakem; v takových případech je konzultace s lékařem více než nutná. Zásadně také platí, že nikdy necvičíme během nemoci, i když jde o obyčejnou rýmu. I když především ženy namítají, že při víkendovém úklidu, žehlení a vaření si pohybu užijí nad hlavu, měly by si uvědomit, že NENÍ POHYB JAKO POHYB. Zatímco smýčení podlahy či mytí oken spíše uondá (a to jak fyzicky, tak psychicky), svižná procházka lesem nás "vzkřísí", pomůže nám spálit nějaké ty kalorie, podpoří trávení a ještě pohladí duši a umožní zapomenout na mnohé nepříjemnosti všedního dne.