(Dokončení ze 16. 8.)
První metodou je „obyčejná“ CHŮZE. Podle svých možností můžete chodit po rovině či v kopcovitém terénu, a podle zkušeností „chodců“ postačí vyrazit alespoň čtyřikrát týdně na půl či třičtvrtěhodinový pochod. Tempo záleží na zdravotním stavu; kdo nemá žádné závažné zdravotní problémy, by měl chodit tak rychle, aby ještě mohl mluvit bez toho, že by se zajíkal; podle některých rad bychom si při chůzi měli naměřit kolem 140 tepů za minutu. Další možnost je absolvovat pěšky alespoň část cesty z práce, či zvolit chůzi po schodech místo jízdy výtahem či po jezdících schodech. Japonci doporučují ujít denně alespoň 10 000 kroků. Velmi prospěšná je i JÍZDA NA KOLE NEBO ROTOPEDU. V případě tohoto „domácího“ kola bývají lidé nespokojeni s tím, že se při šlapání nudí. Jiní však namítají, že je možné při tom sledovat televizi, nebo se třeba učit slovíčka. Navíc zdůrazňují, že silnice nebývají pro cyklisty příliš bezpečné a při špatném počasí jim hrozí nachlazení, o výfukových plynech nemluvě. O významu PLAVÁNÍ (které prospívá jak páteři, tak trávení) není nutno dlouze hovořit. Ovšem ne každý z nás si uvědomí, že můžeme využívat i levnou, skladnou a snadno přenosnou pomůcku - „obyčejné“ ŠVIHADLO, s nímž můžeme cvičit v místě a době, které či kterou si sami zvolíme – např. v hotelovém pokoji, na chatě apod. Nejlepší je skákat stále stejným tempem a střídat přitom nohy.
(Dokončení 23. 8.)