Opět se rozvířily diskuze o ŠKODLIVOSTI SOLI. Již dávno je jasné, že tato přísada je pro správné fungování zdravého organismu nezbytná: napomáhá posilovat svaly a střeva, udržuje správnou teplotu těla a podporuje trávení, zatímco její nedostatek může mít za následek průjmy, křeče, nespavost a únavu. Kromě toho ovlivňuje hospodaření těla s vodou. Je-li v organismu soli nadbytek, vodu zadržuje, je-li jí nedostatek, reaguje na to zvýšením jejího vylučování. Protože však živý organismus potřebuje ke svému správnému fungování stále jisté množství vody (je jí tvořen až z 60%), potřebuje také jisté množství soli. Přesto i v jejím případě platí zásada °všeho s mírou°. Příliš slaná strava způsobuje trvalý pocit žízně, bolesti v zádech, nadýmání či podrážděnost. Pro úplnost si řekněme, že nejlepší je solit jídlo (až na výjimky) na začátku vaření. Doporučená denní dávka soli pro dospělého člověka bývá uváděna kolem 3 gramů. Do ní musíme ovšem započítat nejen sůl, kterou sypeme do jídla při vaření, ale i tu „skrytou“, obsaženou v hotových potravinách. Např. v 10 dkg uzeného masa je jí kolem 1800 mg, ve vepřové šunce 1600 mg, v hermelínu 1400 mg, v eidamu 1000 mg, v tavených sýrech 900 mg a v pečivu asi 600 mg. Zatímco v minulých letech jsme byli varováni před solí a zdálo se, že její dávky trvale překračujeme a tím si v podstatě permanentně škodíme, několik autorů zahraničních studií došlo k závěru, že je rozhodně lepší solit více, než méně, a že tedy není nutno se soli obávat jako zabijáka.