DRUHÁ DUBNOVÁ UKÁZA z mojí připravované knihy nabízí MÁLO ZNÁMÉ INFORMACE O Josefu DOBROVSKÉM. Původně chtěl být misionářem v Indii, jako první Čech měl možnost vidět roku 1792 slavnou, na konci třicetileté války Švédy z Čech odvezenou „Ďáblovu bibli“ a odhalil jeden velký podvod. Zjistil totiž, že Václav Hanka (autor rukopisu Zelenohorského a Králodvorského) padělal spolu s geniálním malířem Václavem Horčičkou – byť údajně z vlasteneckých důvodů - středověké nápisy nacházející se na vnitřním ochozu pražské katedrály sv. Víta. Důkazem byla řada chyb, které Dobrovský sepsal. Šlo například o tvrzení, že Parléřův otec pocházel z Polska (i když byl prokazatelně Němec), že Anna Svídnická, jedna z manželek Karla IV., pocházela z Dalmácie (která tehdy ještě neexistovala), u Matyáše z Arrasu bylo nesprávné datum založení katedrály apod. Kvůli tomuto podvodu Dobrovský prý nepromluvil s Hankou do konce svého života jediné slovo. Nápisy podrobili důkladné prohlídce odborníci Alena a Vlastimil Bergerové a potvrdili, že Dobrovský měl pravdu! Jos. Dobrovský se také zasloužil o to, že se tzv. puristům českého jazyka nepodařilo zavést takové výrazy jako například „prstouny“ místo „prsty“, „brazva“ místo „malba“, „krajinčan“ místo „domorodec“, „Nočena“ místo „Luna“ či „žehroň“ místo „kometa“. (Podobnosti o „Ďáblově bibli“ najdete v kapitole „Největší rukopis světa a tajuplný ďáblík“ zařazené do III. dílu knihy „Co v průvodcích nebývá“.)