PRVNÍ ÚNOROVÁ UKÁZKA Z MOJÍ DALŠÍ PŘIPRAVOVANÉ KNÍŽKY SE TÝKÁ Ludwiga van BEETHOVENA.
Beethovenův vzhled bývá na portrétech zhotovovaných za jeho života zidealizovaný. Svými současníky byl popisován jako 160 cm vysoký, statný až zavalitý muž tmavé pleti s velkou hlavou, šedomodrýma očima, cihlově červenými tvářemi, krátkým širokým hranatým nosem údajně „připomínajícím lví čenich“ a snad s vystouplými zuby. Občas vysouval spodní ret, na pravé části brady měl nepřehlédnutelný důlek, a jeho pohled často těkal, což prý souviselo s krátkozrakostí, která mu zůstala – spolu s typickými jizvičkami na obličeji - po prodělaných neštovicích. Při chůzi se trochu nakláněl dopředu.
K ženám měl Ludwig van Beethoven ambivalentní (dvojaký, zahrnující lásku i nenávist) vztah. Zajímaly ho, byl rád, když ho obdivovaly, a s těmi, které pocházely z vyšších kruhů, byly hezké a mladé, rád navazoval vztah (většinou však zřejmě platonický; kvůli fyzické lásce se stýkal s prostitutkami). Vyhovovalo to jeho samolibosti a pomáhalo mu to zahánět strach ze samoty, ale o ruku požádal jen dvě z nich - roku 1795 bonnskou pěvkyni Magdalenu Willmannovou, a roku 1810 Therese Malfattiovou. Obě mu sice daly košem, ovšem kdoví, jak by to dopadlo, kdyby řekly „ano“: nelze totiž vyloučit, že by si to na poslední chvíli rozmyslel. Preferoval totiž vztahy krátkodobé, a to ze dvou důvodů: jednak se obával, že v opačném případě by mohl být ohrožen jeho klid k práci, a navíc časté střídání lásek mu zajišťovalo trvalý přísun inspirace (podobně jako Goethemu či Vrchlickému).