I když rostlinnou stravu coby zdroj vitaminů a minerálních látek lékaři vřele doporučují, zároveň upozorňují na některá její úskalí. Je totiž například známo, že zelenina PĚSTOVANÁ NA STINNÝCH MÍSTECH ČI RYCHLENÁ VE SKLENÍKU obsahuje poměrně vysoké procento dusičnanů (nejméně vhodné jsou skleníky z lahví od okurek, které byly svého času "hitem"). Proto máme-li podezření na tuto nežádoucí "přísadu", zeleninu povaříme, a vývar vylijeme, jelikož obsahuje vyluhované dusičnany. Nejbohatší na ně bývá listová zelenina, kterou proto raději SKLÍZÍME VEČER, kdy je obsah dusičnanů nejnižší. Vidíme-li enormně narostlé plody – např. ředkvičky připomínající velikostí málem kedlubny – nekupujeme je, neboť z nich dusičnany málem vytékají. Dusičnany můžeme částečně "znegovat" zvýšenými dávkami vitaminu C.