(Pokračování z 20. 11.) Zubní kartáček bychom neměli používat déle než tři měsíce, což platí i pro toho, kdo si zuby čistí pouze jednou denně. Tříměsíční doba použití ovšem není zákonem, tj. může být i kratší; záleží totiž mimo jiné například na tom, zda si zuby čistíme intenzivně, a zda je čistíme dlouho. O zubní kartáček bychom měli samozřejmě také správně pečovat. Někdo radí ponořit ho občas do octa, jiný doporučuje desinfikovat ho v peroxidu vodíku nebo ve vodě, do níž jsme namočili grapefruitová semena. Nic z toho ale není podle lékařů třeba. Naopak nutné je kartáček po použití důkladně vypláchnout, pečlivě utřít (do ručníku) a teprve pak ho vložit do kelímku. Pokud to nebudeme dělat, najdeme brzy na dně nádobky černou lepkavou vrstvu, která není ničím jiným než plísní. Kdo nechce kartáček vysoušet, měl by ho po opláchnutí zavěšovat.
Za jistých okolností může být zubní kartáček zdrojem infekce nebo reinfekce (tj. můžeme si jím do úst znovu zanést bakterie, kterých jsme se třeba díky léčbě zbavili). Toto nebezpečí však není příliš veliké - zvláště když používáme svůj vlastní kartáček. Navíc dnes jsou již na trhu prakticky pouze štětiny umělohmotné, které jsou z tohoto hlediska nesrovnatelně lepší. Dříve používané přírodní, tj. prasečí štětiny totiž bakterie více lákaly, protože byly coby organická hmota porézní, takže se v nich nezvaní hosté snadno uchytili a vydrželi zde jako v zákopech do příštího čištění.