Někteří lidé, kterým SE ZDÁ O ZEMŘELÝCH, mají strach, že je (či další členy rodiny, přátele ap.) oni mrtví příbuzní či známí zvou k sobě neboli že jim prorokují brzkou smrt. Sny tohoto druhu není vhodné ani podceňovat, ani přeceňovat. Pokud je podceníme a nebudeme se jimi zabývat, mohou se stát zdrojem dlouhodobého psychického napětí, aniž budeme tušit, že toto naše napětí souvisí se sny. Pokud je naopak přeceníme, tj. pokud na ně budeme pohlížet jako na sny skutečně věštecké, budeme žít také v psychickém napětí; to však bude způsobeno našimi obavami z předurčenosti, z toho, že naše budoucnost je dána a my proti tomu nemůžeme nic dělat. Takovéto sny však podle odborníků rozhodně nejsou žádnou pozvánkou do záhrobí, ale - jak uvidíme - vypovídají o zcela jiných prožitcích. Málokoho z takto vystrašených spáčů například napadne, že sen, v němž se objevuje jemu blízký zemřelý člověk, může být třeba pouze projevem jeho podvědomé touhy znovu se s ním setkat.
Důvodů, proč míváme často právě takovéto sny, je ovšem více; alespoň některé si ukážeme na třech případech.
SEN Č. 1:“Čtyřiačtyřicetileté ženě zemřel před čtyřmi lety náhle tatínek, a ona se s tím dlouho nedokázala vyrovnat. Jedné noci ho viděla ve snu, měl žlutomodrou bundu a oznamoval jí, že odchází. Když se žena probudila, uvědomila si s hrůzou, že bunda, kterou měl otec ve snu na sobě, patřila její dceři. Dostala proto strach, zda to neznamená, že dívce hrozí nějaké nebezpečí. Reagovala na to tím, že koupila růže, odnesla je na hřbitov, kde u otcova hrobu strávila asi půl hodiny. Když odcházela, cítila se uvolněná, jakoby jí spadl ze srdce kámen. Od té doby se jí několikrát zdálo, že tatínek šel do kopce, ani jednou se přitom neotočil, a že na vrcholu toho kopce svítilo obrovské slunce.“
Při objasnění tohoto snu je nutno vyjít z toho, že žena měla ke svému zemřelému otci zřejmě úzký vztah. Díky tomu nesla jeho odchod velmi těžce a dlouho se s ním nedokázala vyrovnat. Je možné, že teprve při zmíněné návštěvě jeho hrobu vzala tuto skutečnost na vědomí a smířila se s ní; nasvědčuje tomu pocit uvolnění, o němž se zmínila a který byl zřejmě velmi intenzivní. Ve snu se toto smíření následně projevilo tím, že tatínek odcházel a už se neohlížel. Jinak řečeno jednalo se zřejmě o to, že žena se prostřednictvím tohoto svého snu s tatínkem loučila. Sen však byl pouze o tomto loučení, a jakákoliv vazba na dceru, na to, že by ji tatínek, resp. dívčin dědeček zval za sebou (což měla naznačovat její bunda, kterou měl ve snu na sobě), není pravděpodobná. (Pokračování 23. října).