Někteří CTITELÉ OBILOVIN hovoří o tom, že přesvědčivý důkaz prospěšnosti těchto rostlin pro lidské zdraví podala sama matička příroda tím, že nejvíce zubů - všechny stoličky, jichž máme dvanáct - určila díky jejich tvaru a síle právě k drcení obilí. Jejich odpůrci však namítají, že kdybychom se měli - jak radí některé stravovací teorie - živit výlučně zrním, pak bychom měli v ústech pouze stoličky. „Stoličkový“ argument však pokulhává. Pravda je totiž taková, že primitivní hominidé se koncem třetihor vyvinuli z hmyzožravců, stali se z nich býložravci, ale když se počátkem čtvrtohor změnili ve všežravce, dala jim příroda do vínku stejný počet i stejnou specializaci zubů, jaké máme dnes. Je to 8 řezáků určených k ukousnutí stravy, 4 špičáky pomáhající k oddělení sousta, 8 třenových zubů (premolárů) uzpůsobených ke žvýkání a 12 stoliček (molárů) pověřených žvýkáním a rozmělňováním stravy. Měnila se pouze velikost zubů (v souvislosti se zvětšováním těl hominidů a později primátů) a konfigurace (tvar) kousacích plošek třenových zubů a stoliček; to záviselo na tom, zda v jídelníčku našich prapředků právě převažovalo maso či zrní, pícniny apod. Tuto mnohatisíciletou neměnnost rozdělení zubů je možné označit za důkaz toho, že člověk je vybaven ke konzumaci různorodé stravy.