(Pokračování z 25. září). Brambory mohou škodit lidem, kteří trpí artritidou, protože jejich nemoc zhoršují; ti by je měli zkusit vařit s kmínem, a teprve když ani to nepomůže, tj. když je budou nemocné klouby po konzumaci brambor bolet nebo se bolestivost ještě zvýší, měli by je vyřadit z jídelníčku. Zříci by se jich měli také jedinci se zvýšenou citlivostí trávicího traktu (předstupeň potravinové alergie). Pro všechny představují ohrožení brambory s nazelenalou slupkou a s klíčky. Obsahují totiž toxické látky zv. glykoalkaloidy, což je především solanin a chaconin; chaconin je poměrně málo známý, přestože je škodlivější než solanin. Nejvíce glykoalkaloidů je ve slupce, takže například vařené neloupané brambory jich obsahují v 1 kg kolem 100 mg; naproti tomu ve vařených loupaných bramborách se tyto hodnoty pohybují mezi 30-40 mg. Prozatím je za bezpečnou hranici obsahu glykoalkaloidů stanoveno 200 mg/kg čerstvé hmoty, ale lékaři se snaží o její snížení na 60-70 mg/kg. Účinky těchto škodlivých látek se projevují půl hodiny až dvanáct hodin po požití bolením břicha, zvracením, průjmy apod. Je logické, že vodu z takovýchto brambor dále nepoužíváme, ale vylijeme ji! Nazelenalé brambory a brambory s klíčky také raději nevaříme ve slupce. Mírně nazelenalé hlízy důkladně oloupeme a vaříme je s kmínem (neboť prý potlačuje nežádoucí důsledky solaninu), a hlízy silně zelené raději vyřadíme; klíčky důsledně odstraňujeme. Jelikož tvorbu solaninu zvyšuje světlo, zejména světlo sluneční, měli bychom brambory ukládat do tmy. Z tohoto důvodu bychom raději neměli kupovat bramborový škrob (nemáme totiž jistotu, že byl vyroben z kvalitních hlíz) a místo něj bychom měli užívat škrob kukuřičný. Syrové brambory mohou také obsahovat škodlivé látky bílkovinného původu zvané lektiny. Ty se ovšem varem ničí, takže v tepelně upravených hlízách se jich obávat nemusíme. Pokud se tedy rozhodneme konzumovat při některých léčebných kúrách syrové brambory, pak raději opravdu jen v malém množství a občas. Konzumovat bychom neměli ani hlízy s vysokým obsahem dusíku (mají prý v syrovém stavu po rozkrojení uprostřed jakousi "jeskyňku"; někdo radí vařit je s dubovou kůrou, což však podle lékařů nepomáhá a proto bychom je raději neměli jíst vůbec).