Kdo pěstuje česnek zv. nepaličák, ten vhodnou dobu sklizně pozná podle toho, že se pokládá nať. Kdo holduje paličáku, ten může využít malou fintu: na několika rostlinách ponechá květní stvoly (většinou se vylamují, aby se rostliny nevyčerpávaly tvorbou pacibulek) a sleduje jejich „chování“. Jakmile se původně do spirály stočený stvol začne roztáčet, blíží se čas sklizně. Česnek sklizený ze záhonků musíme nechat důkladně vyschnout, aby neplesnivěl. Stačí ho splést či svázat, nebo vložit do síťových sáčků a ty zavěsit na vzdušné suché místo. Před příchodem mrazů ho samozřejmě musíme přemístit do chladné nepromrzající místnosti. Česnek ohrožují nejen plísně a nízké teploty, ale také tzv. vyšeptání. I tomu se ovšem můžeme ubránit. Buď stroužky prolisujeme, smícháme je se solí a takto vzniklou "kašičkou" naplníme dobře uzavíratelné skleničky, nebo celé stroužky po oloupání rozdělíme do sklenek, ty dobře uzavřeme a uložíme do mrazničky. Podobně poznáme i vhodnou dobu sklizně cibule. Ta nastává tehdy, když nať zežloutne a začne polehávat. Pokud je to jen trochu možné, měli bychom nechat cibuli po sklizni asi týden na záhoně, a teprve pak ji přeneseme na místo, kde bude moci důkladně uschnout. V žádném případě ji nesmíme klást například na betonovou podlahu kůlny ap., protože by nemohla tzv. dýchat. Vhodnější je rozložit ji třeba na síto nebo žebřík, ev. ji splést a zavěsit na stinné vzdušné místo.