I když dlouho bývaly za zcela spolehlivý prostředek proti mšicím považovány chemické preparáty, dnes odborníci tvrdí, že jejich účinnost již dávno není stoprocentní. Na mnohé mšice prostě nezabírají, a to mj. proto, že se vůči nim staly rezistentní, a navíc platí, že různé druhy mšic jsou rozdílně citlivé vůči jednotlivým přípravkům. Kdo má zájem, může vyzkoušet rady našich předků. Ty zahrnují ruční hubení mšic, opakované postřiky mýdlem rozvařeným ve vodě, jímž se stříkají především spodní části listů, namáčení postižených konců větví na několik sekund do teplé vody, aplikaci nálevu z čerstvých reveňových listů, aplikaci kopřivového extraktu připraveného z 10 dkg sušených kopřiv a 1 litru vody či postříkání napadených rostlin umletým česnekem zředěným vodou. U hrnkových květin někdy proti mšicím pomáhá i koupel celé rostliny. Před ní se květináč s napadenou květinou vloží do plastového sáčku, dobře se převáže, aby se zemina nevysypala, pak se otočí, položí se na mřížku ze čtyř svázaných tyček, a rostlina se ponoří asi na hodinu do vody. Zahánět mšice prý pomáhá i vysazení tzv. citronového muškátu, česneku nebo lichořeřišnice.
Dobré výsledky při hubení mšic prý mají také živočišní „bojovníci“. Jde v první řadě o slunéčka, a to jak slunéčko sedmitečné, tak dravé (Hyppodamia convergens), které prý dokáže spocívat denně až 50 mšic, takže se vypouští především do skleníků. Nasazovány bývají také asi 2 mm dlouhé parazitické vosičky ze skupiny mšicomarů, jejichž samičky kladou vajíčka přímo do těl mšic, tím je znehybní a následně zahubí, což poznáme podle toho, že se mšice jakoby nafouknou.