I když věda dosud nedokáže stručně a zcela precizně definovat, co je to spánek, dokáže určit, co jím není. V první řadě není normálním spánkem spánek hypnotický. Je to jednoznačně uměle navozený stav, který má sice některé prvky stejné jako skutečný spánek (pokles krevního tlaku, zpomalené dýchání ap.), ovšem spánku se pouze podobá. Používá se k léčení některých obtíží - trémou počínaje přes nespavost, obezitu a chronické bolesti až po přípravu na porod nebo na nepříjemný lékařský zákrok. Normálním spánkem není ani tzv. léčící spánek, který bývá v poslední době především v zahraničí využíván mj. k odstraňování poruch spánku vyvolaných stresem (ale i bolestí hlavy a vyčerpáním). Lékaři ho charakterizují jako mnohahodinový, uměle navozený polospánek, a terapie, která je na něm založena, trvá většinou 14 dní, během nichž pacient prospí denně zpravidla šestnáct hodin. Fáze hlubokého spánku jsou přitom pomocí léků potlačeny, což znamená, že je narušen přirozený spánkový rytmus. Tato léčba vychází z předpokladu, že snížení výkonnosti celého organismu mu umožní nasbírat novou energii, tj. že během ní dochází k regeneraci mozkových buněk. Léčící spánek může být ovšem aplikován pouze v přesně stanovených případech a pod dozorem odborného lékaře, protože mívá i jisté nežádoucí účinky. Léčící spánek není totožný se spánkem, v němž jsou udržováni lidé nacházející se např. v bezprostředním ohrožení života (bezvědomí, napojení na různé přístroje zajišťující základní životní funkce, hlavně dýchání ap.).