To, že jednotlivé zuby jsou různě náchylné vůči zubnímu kazu, je způsobeno tím, že se tvoří v různých vývojových stadiích našeho vývoje, takže jejich sklovina je různě silná a navíc má i jiný charakter. Žebříček kazivosti vedou stoličky (především jejich kousací plošky), po nich následují zuby třenové, řezáky a špičáky. Z hlediska umístění zubů se častěji kazí horní přední zuby, které jsou intenzivněji atakovány kyselými složkami nápojů, neboť při pití přidržujeme sklenici či šálek dolním rtem (jinak by nám tekutina cestovala po bradě) a jazykem zakrýváme dolní zuby, aby nápoj stékal do krku; navíc dolní zuby při mluvení či rozmělňování pevné stravy „oprašujeme„ častěji než horní. Ze stoliček nás přinutí k návštěvě zubní ordinace nejčastěji dolní stálé „šestky“, které se prořezávají dříve než horní, takže „žijí“ po delší dobu v prostředí plném kazových bakterií. U sedmiček a osmiček tato souvislost neplatí.