Dlouho se tradovalo, že nejkvalitnější spánek je před půlnocí. Našim předkům, kteří se podřizovali mnohem více přírodě než my, to vyhovovalo, neboť díky tomu, že chodili spát se slepicemi, nemuseli večer svítit a ráno stihli včas nakrmit a obstarat domácí zvířata. Dnes je však tento názor již překonaný a platí, že lidé se dělí na tzv. skřivany (vstávající dobrovolně brzy ráno, večer však většinou neschopní téměř jakýchkoliv, natož vyšších výkonů) a tzv. sovy (schopné pracovat večer či hluboko do noci, ale ráno nemotorné jako slepá koťata), a že se vyplácí toto dělení respektovat. Nutit skřivany, aby ponocovali, či burcovat sovy za kuropění je stejně nesprávné, jako přeorientovávat leváky na praváky, takže moudří zaměstnavatelé zavádějí – pokud je to možné - „klouzavou“ pracovní dobu. Je to praxí prověřený způsob, jak u zaměstnanců zajistit pracovní nasazení, neboť člověk vyspalý dorůžova bude výkonnější než ten, který se sice dostaví v šest či sedm hodin na pracoviště, ovšem ke skutečnému probuzení u něj dojde třeba až v devět hodin.