I když buzení dětí z těchto snů by rodiče neměli dramatizovat, měli by človíčka, který se z nich snaží "vypovídat", pozorně vyslechnout a zároveň mu ukázat, že jsou tu s ním a že jsou připraveni ho ochránit. Velmi vhodné je, když dítě sen, který v něm vyvolal pocit strachu, nakreslí, napodobí pohyby ap. Tím totiž důvod jeho strachu dostane konkrétní podobu, a konkrétních jevů a věcí se děti (ale i dospělí) jak známo přece jen bojí mnohem méně.
To však nic nemění na tom, že dospělí, kteří s dítětem žijí, by měli vždy důkladně popřemýšlet, co mohou takovéto sny odrážet, čeho mohou být důsledkem. Nejde pouze o to, co mohlo dítě vidět či slyšet přes den od ostatních lidí či v médiích. Někdy totiž (a na to se často zapomíná) za jeho sny může celková atmosféra v rodině. Děti jsou totiž neuvěřitelně silně vnímavé, takže registrují i emoce, které se před nimi dospělí snaží potlačovat, skrývat. Je tedy jasné, že panuje-li doma hněv, zuřivost, smutek či vztek, děti jsou jimi ovlivněny - i když bytem nelétá nádobí a nikdo nekřičí. Jen si vzpomeňte, že možná i vás jako malé trápilo, když mezi rodiči vznikl spor - a to jste ani nemuseli být přímými svědky jejich hádek (o pranicích nemluvě). Prostě jste vycítili ten neobvyklý chlad, rozpor, smutek, a věděli jste, že cosi není v pořádku. V takových případech není divu, že se to promítne do dětských snů.
Důvodů takovýchto snů dětí může být ovšem mnohem více. Hovoří se o nevhodném umístění postýlky (v hlučném či nadměrně osvětleném prostředí), nepravidelném denním režimu (dítě putuje po různých příbuzných a známých, je ukládáno ke spánku v rozdílnou dobu ap.) či o traumatu, které malý človíček prožívá ve dne a o němž nemáme tušení (šikana, která se objevuje již v mateřských školkách) apod.