Potřeba spánku je velmi různorodá a je nám dána do vínku, tj. má genetický podklad. Někomu stačí téměř po celý život spát pouze čtyři hodiny denně, což byl případ T. A. Edisona (ovšem nutno dodat, že si podle životopisců přes den rád několikrát zdřímnul). Málo spal i Napoleon, a zajímavý „spací“ rytmus měl Leonardo da Vinci, který čtyři hodiny pracoval, 15 minut spal a toto střídání praktikoval celých čtyřiadvacet hodin. Na druhé straně existují lidé, schopní prospat i v dospělosti stejný počet hodin jako malé děti.
Podle některých současných výzkumů potřebuje např. 15% mužů a žen 5 až 6 hodin spánku, zatímco 13% se neobejde bez devítihodinového či dokonce desetihodinového pobytu na lůžku. Proto neberme příliš vážně slova o tom, že bychom měli denně spát 8 hodin, a ani se netrapme tvrzením, že po čtyřicítce se potřeba spánku snižuje každých 10 let o jednu hodinu. Naproti tomu bychom si měli vzít k srdci radu, podle níž ten, kdo si stěžuje na nespavost, by neměl pospávat přes den.