Jedním z důvodů vrozených vad u dětí je podobný genofond, neboli soubor podobných genů obou rodičů. Vyskytuje se u párů tvořených příbuznými (bratrem a sestrou, bratrancem a sestřenicí), nebo lidí žijících v místech s malou hustotou obyvatel, tedy s omezeným výběrem partnerů, kteří měli s velkou pravděpodobností kdysi dávno společného předka, nebo měli předky spojené příbuzenskými vztahy.
Riskantnost takovýchto svazků tušili lidé již před tisíci lety, i když to neměli vědecky zdůvodněné. Například ve staré Číně platilo, že dohazovači zprostředkovávající většinu manželství dbali mimo jiné na to, aby manželé neměli stejné příjmení. Sňatky lidí stejného příjmení byly totiž zakázány – i když šlo o příbuzenství sebevzdálenější. (Navíc k úkolům dohazovačů patřilo i to, že kromě majetkových poměrů budoucích manželů zjišťovali také informace o případných dědičných chorobách nebo vadách, které se vyskytly v rodině některého z nich.)
Podobný genofond býval běžný v dobách, kdy stěhování lidí nepřipadalo v úvahu nebo bylo velmi nesnadné (nevolnictví, robota) a kdy genofond rodičů byl podobný v podstatě z donucení. Proto bylo podle odborníků z tohoto hlediska prospěšné „sbližování“ dívek například s vojáky cizích armád, jejichž zcela odlišný genofond výrazně snižoval riziko dědičných chorob a ozdravoval populaci.
Ještě markantnější bývaly „genofondové“ následky mezi příslušníky šlechty. Tam ovšem jakékoliv „ozdravování“ nebylo dlouho oficiálně přípustné.