Cesta za bělostí chrupu by měla začínat tím, že si je nebudeme „barvit“ kouřením apod., či si je budeme čistit abrazivními pastami, ev. pastami obsahujícími bělicí látky. Teprve pokud je zbarvení skloviny viditelnější, měli bychom se poradit se stomatologem. Musíme však počítat s tím, že vznikalo-li zbarvení v povrchové vrstvě skloviny dlouhou dobu, trvá také dlouho, než se je podaří odstranit.
Jsou-li zbarveny hlubší části zubní tkáně, tedy nejen sklovina, používají se k bělení organické peroxidy (stejné jako ty, jimiž se například odbarvují vlasy), což lze provádět buď doma pomocí koupených prostředků, nebo ve stomatologické ordinaci.
Jednotlivé způsoby bělení mají pochopitelně různou trvanlivost; nejdéle vydrží „odbarvování„, a naopak nejméně používání past s abrazivními účinky. Důležité je také vědět, že čím rasantnější je bělicí zásah, tím více hrozí, že při něm dojde k poškození skloviny. Nejedná se ovšem o to, že důkladně vybělená sklovina by byla náchylnější k rozpadu či ke vzniku kazu; problémy může způsobovat především fakt, že se na ni v případě potřeby hůře lepí nekovové výplně.
A ještě něco: než se rozhodnete pro některý razantnější zásah, dobře si rozvažte, zda zářivě bílé zuby jsou opravdu tím, bez čeho nemůžete být a zda by ke zvýšení vaší atraktivnosti či oblíbenosti nestačil třeba - příjemný úsměv.