Občas se z médií dozvíme, že bělení zubů dodá našemu vzhledu na atraktivnosti, ale zodpovědní stomatologové jsou zdrženliví a radí volit nápravu odpovídající stupni zabarvení.
Změny zabarvení chrupu bývají způsobeny řadou faktorů. K těm, s nimiž nic nenaděláme, patří stárnutí organismu (ovšem koňští handlíři se dívali koním na zuby proto, aby zjistili stupeň jejich obroušení), vysoké horečky a některé léky. „Horečkové“ změny nebývají naštěstí většinou trvalé (výjimku tvoří horečky v době, kdy se zuby zakládají či vyvíjejí) a týkají se pouze malé části skloviny. Z léků zanechával stopy zejména tetracyklin, který se však již neužívá a současná antibiotika se chovají k zubům nesrovnatelně ohleduplněji a i zde platí, že záleží na tom, kdy byl lék podáván. Dostává-li ho dvou- či čtyřleté dítě, může léčba zanechat trvalé stopy na jeho stálém chrupu, protože ten se právě v této době začíná v kostech čelistí zakládat a vyvíjet. Užívá-li je ale člověk v době, kdy byla již sklovina jeho zubů zmineralizovaná (což nastává asi rok po prořezání zubu), „lékové“ zbarvení se neprojeví. K faktorům, které naopak ovlivnit můžeme, patří změny způsobené barvicími látkami usazujícími se na povrchu skloviny, jež souvisejí s kouřením, či pitím velkého množství černé kávy a černého čaje.
Ve všech případech platí, že míra zbarvení záleží na tom, jak je ten který jedinec vůči těmto faktorům a barvivům vnímavý (což je v jistém smyslu nespravedlivé) a jak dlouho na něj vlivy působily. Málo je také známo, že bělosti zubů většinou prospívá měkká voda. (Dokončení 9. 1. 2010.)