Těžko říci, zda vánočnímu stromečku uhladil cestičku mnich a církevní reformátor Martin Luther (1483—1546). Traduje se, že se jednou v noci za mrazu vracel ve Wittenbergu (ležícím severozápadně od Berlína) domů, všiml si hvězd na nebi třpytících se přes větve stromů, a aby si tento zážitek vychutnala i jeho rodina (kterou založil roku 1525), uřízl malou jedličku, a ozdobil ji svíčkami, které měly imitovat hvězdičky.
Každopádně je jisté, že v 16. století začali stavět stromečky coby zimní obdobu májky obyvatelé Alsaského Porýní (tehdy byla tato oblast německá; Francii připadla teprve po roce 1648) na náměstích a ve veřejných budovách a zdobili je hostiemi (symbolem narození Ježíška) a jablíčky (symboly prvního hříchu, kvůli němuž byl Adam s Evou vyhnán z ráje). Radní tamních měst se obávali o okolní lesy, a proto např. v Sélestatu v nich hlídali fořti od 21. prosince.
Postupně vstoupily vánoční stromečky i do domácností; například z roku 1605 pochází zápis neznámého poutníka, který ve Strasbourgu (tehdy německém; dnes patří Francii) viděl, že jeho obyvatelé v „době Narození Páně mají v pokojích jedle, které jsou vždy ozdobeny papírovými růžemi, jablky, kousky cukru, pozlátkem a oplatkami“; nechyběly ani lojové či dražší voskové svíčky. Papírové růže měly symbolizovat Pannu Marii a sladké oplatky poslední Ježíšovu večeři; postupně přibývaly další nejedlé ozdůbky z lepenky.
Z Německa se vánoční stromeček dostal počátkem předminulého století i k nám. Prvním se stala jedlička, která stála v roce 1812 uprostřed svátečně prostřeného stolu v pražském libeňském letohrádku Šilboch zv. Ztracená varta, patřícím mohučskému rodákovi a režisérovi a intendantovi Stavovského divadla Janu Karlu Liebichovi. Roku 1843 již psaly pražské noviny o kupování vánočního stromku jako o zcela běžné záležitosti, ale na venkově se tento zvyk ujímal pomalu a stromek byl zpočátku zavěšován špičkou dolů.
Díky německým přistěhovalcům se tento symbol Vánoc „doplavil“ v polovině 19. století i do USA, kde byl zdoben popcornem. (Dokončení 23. 12.)