„Prapředky“ vánočního stromku byly stálezelené stromy života uctívané tzv. pohany: prvními byly možná cypřiše sloužící v Přední Asii k oslavě bůžků, možná stromy obyvatel severní Evropy rostoucí kolem domů a ověšované o svátcích zimního slunovratu světýlky, aby lidé nezabloudili. Neopadavé stromy pomáhaly vítat zimní slunovrat dne 25. prosince i starým Římanům.
U vzniku křesťanského zvyku zdobit jehličnan stál opat Kolumbán. V roce 573 strávil vánoční svátky u nedávno pokřtěného burgundského krále Gontrana, a 25. prosince, na den údajného narození Páně, pozval navečer své druhy na kopec ke staré jedli. Vybral si ji proto, že ji Gontranovi dosud nepokřtění, tedy pohanští poddaní o zimním slunovratu uctívali jako modlu. Kolumbán na ni upevnil pochodně, které zavěsil tak, aby tvořily kříž, a když se na kopec přišli podívat zvědaví lidé z okolí, vyprávěl jim o narození Ježíška.
Ovšem zvyk stavět a zdobit stromečky o Vánocích se ujal až za dlouho, protože katolická církev označovala zdobení stromů za pohanský zvyk a krutě ho pronásledovala. Ustoupila teprve v 16. století, kdy oznámila, že zelené větve vlastně připomínají strom v ráji Adama a Evy, kteří 24. prosince slaví svůj svátek. Stromeček se začal nejprve objevovat v kostelech, a teprve pak ve šlechtických sídlech. (Pokračování 21. 12.)