Česká železnice se snažila bránit železničním neštěstím mj. lékařskou péčí o své zaměstnance. Na základě instrukce rakouského ministerstva železnic z roku 1883 museli všichni podstupovat pravidelné lékařské prohlídky zaměřené na smysly u určeného „železničního“ lékaře (který je navíc poučoval o provádění první pomoci), byli pravidelně očkováni proti pravým neboli černým neštovicím a museli hlásit svému představenému např. závratě, poruchy smyslových orgánů apod. Právě pro železniční zaměstnance vznikla první profesní zdravotnická zařízení zaměřená z velké části na prevenci. V Praze byla zřízena první železniční poliklinika ve 20. letech minulého století ve vinohradské ulici Na Smetance, ale roku 1951 byla zestátněna a železničáři docházeli ke svým obvodním lékařům. Ti však nezvládali specifické prohlídky a tak následoval návrat k železničnímu zdravotnictví.