Louč, jedno z prvních svítidel, býval asi půl metru dlouhý odštěpek z rovného suchého polena, který lidé nosili nejčastěji v ruce, ale pokud měli obě zaměstnané, drželi ho v ústech. Doma upevňovali louč po staletí zásadně v šikmé poloze do stojanů, v nichž musela být posouvána a někdy již po 10 minutách vyměňována; pod ni kladli nehořlavé podložky. Jasnější oheň a delší osvětlení vydávala louč namočená do smůly. Toto svítidlo sloužívalo i jako ochrana před divokými zvířaty; například poté, co byl v letech 1727 až 1732 postaven v Železné Rudě kostel P. Marie Pomocné (o šesticípém půdorysu, stejném jako dostala pražská Hvězda), chodívali do něj lidé ze vzdálených horských osad vyzbrojeni sekerami a hořícími loučemi, aby se chránili před medvědy.