S tvrzením o nadřazenosti lidí nad zvířaty přišlo křesťanství, které argumentovalo tím, že člověk je nejdokonalejším výtvorem božím. Díky tomu až do 19. století převládal v křesťanské části světa názor, že zvířata jsou méněcennými božími stvořeními, jimž právem vládne člověk. Lidé sice zvířatům přiznávali duši, ale pokládali je za hloupé a nemyslící tvory. Navíc jestliže zvíře poslušno své přirozenosti jakkoliv ublížilo člověku, označovali je za posedlé ďáblem a odsuzovali je k mnohdy krutým trestům. Tak například roku 1386 byl v Normandii vepř odsouzen ke stětí rypáku a levé přední nohy a pak oběšen, protože pokousal či dokonce zabil malého chlapce; před popravou byl oblečen do ženských šatů. Za zmínku stojí, že jeho obhájce byl placen z veřejných výdajů. Počátkem 15. století byly povolány před jistého francouzského biskupského prokurátora krysy, které způsobily velké škody.
I ony měly svého obhájce, který se mj. postaral o to, aby soud byl vyhlášen ve všech kostelích diecéze, protože jen tak se mohly krysy o chystaném procesu dozvědět. Když se nedostavily, hájil je tím, že měly pochopitelně strach, protože cestou na ně jistě číhalo mnoho koček. Proces zkomplikoval navíc i tím, že požadoval, aby byly potrestány pouze krysy, které škodu způsobily, neboli odmítal kolektivní vinu. Roku 1541 byl během zcela vážně míněného soudního procesu uvalen trest smrti na hejno kobylek devastujících tehdy severní Itálii.