Srpem byl zpočátku vhodně zahnutý klacek, do jehož naříznuté vnitřní části lidé vkládali zaostřené kamenné čepele (jednu delší nebo několik kratších) získané štípáním vhodných hornin (mj. pazourku, rohovce, obsidiánu). Později byly vypalovány z hlíny a samozřejmě vítaným výkřikem techniky byly srpy s kovovou čepelí s hladkým či ozubeným ostřím, které měly rukojeť ze dřeva, kostí či paroží. Srpy sloužily poměrně dlouho k uřezávání obilí, které si lidé přidržovali ve svazku rukou, zatímco kosy zpočátku sloužily především k sečení trávy a rákosí, protože způsobovala roztrušování obilných zrn.