Několik století se v divadlech svítilo otevřeným ohněm - ať šlo o svíčky, či petrolejové, olejové či plynové lampy. Toto osvětlení mělo navíc dvě závažné nevýhody: spotřebovávalo kyslík, a naplňovalo vzduch zplodinami z hoření. Nic jiného však nebylo známo, a tak lidé brali tyto vady na kráse jako nutné zlo, a na těchto svítidlech si našli i jedno pozitivum: zajišťovaly totiž v hledišti příjemné teploučko. V tom ovšem měli pravdu. V roce 1911 to potvrdily pokusy norimberského Zemského průmyslového ústavu, podle nichž např. teplota prostoru osvětlovaného plynem je třikrát vyšší než při použití elektrického osvětlení.