Na začátku telegrafní historie byl kromě známých tam-tamů telegraf „ohňový“. S jeho pomocí poslal například
mykénský král a vrchní velitel řeckých vojsk ve válce proti Tróji, Agamemnón, manželce Klytaimnestře zprávu o dobytí onoho
maloasijského města na vzdálenost asi 500 kilometrů pomocí ohňů zapalovaných postupně na vyvýšených místech. Jedna z forem
ohňového „telegrafu“ - předávání kouřových signálů – se začala používat i při tajné volbě papeže. Při ní
lístky spalující se po každém kole obarví kouř stoupající nad Sixtinskou kaplí na černo a teprve když se objeví kouř bílý,
je pravděpodobné, že volba byla úspěšná. Telegraf si pochvaloval – byť trochu ironicky - v Tyrolských elegiích
K. Havlíček Borovský ve verších: „Telegraf je přece jenom // hezký vynález, // ten před námi všude // oznámení nes,
// by nám mohla policie, // starostlivá máti, // všude dříve, // než tam dojedeme, // kamna rozehřáti“.