Jan Masaryk vyprávěl v roce 1947 o svém dětství v Československém rozhlase toto:
"Rodinný život u Masaryků byl krásný. Hodně jsme zpívali a mohu říci, že dobře zpívali. Můj otec měl dobrý sluch a dobrý hlas.
Byli jsme chudí, ale abych tak řekl, najedli jsme se tělesně i duševně. Otec vždy říkával: ´Peněz vám dát nemohu, ale na
vychování a na učení se vždycky najde. Je mi jedno, čím chcete být. Lépe být poctivým ševcem, než nepoctivým vzdělancem.´
U nás při obědním a večerním stole se diskutovalo o všem zcela volně, a pokud se nás dětí týče, jistě často velmi hloupě.
Ale oba naši rodiče respektovali naše mínění, pokud bylo založeno na pravdivých předpokladech. Když jsme se, jak se říká,
do nějaké diskuse zarajtovali, tu otec řekl krátce: ´Tož to ne.´ A dodal: ´Jano, dojdi pro Ottův naučný slovník. Alice,
dojdi pro Meyerův lexikon. Herberte, dojdi pro Dějiny umění. Tam si zjistěte, jak to skutečně bylo nebo jak to skutečně je.
A pak se hádejte dál.´"