Naši prezidenti bydleli nejprve na Pražském hradě v jižním křídle Nového paláce nad svahem s hradními zahradami, ale pak
padlo rozhodnutí, že za jejich rezidenci bude sloužit vila stojící v Královské zahradě zvaná Domeček (přestavěná ze skleníku
vybudovaného K. I. Dientzenhoferem). Manželé Benešovi se do ní již nestačili přestěhovat, a státní prezident protektorátu
Čechy a Morava Emil Hácha bydlel většinu funkčního období na zámku v Lánech. Rekonstrukce Domečku začala roku 1947 a
stěhovali se sem postupně všichni komunističtí prezidenti. První z nich, K. Gottwald, sem přišel z Pražského hradu a
nechal okolí neprodyšně uzavřít, protože se panicky bál všeho a každého. Zeď, kterou dal postavit mezi Královskou zahradou
a letohrádkem královny Anny, zboural L. Svoboda, ale G. Husák (který dal spálit na Pražském hradě umístěnou slavnou
Masarykovu mahagonovou knihovnu, protože se mu líbil sektorový nábytek) opět zvolil „pevnostní“ variantu.
Antonín Novotný si prý v Domečku nechával promítat nové filmy, z nichž údajně nejeden právě odtud zakázal.
Václav Havel bydlel v Domečku pouze několik měsíců poté, co odešel z domu na Rašínově nábřeží a než dokončil rekonstrukci
svého domu v dejvické Dělostřelecké ulici čp. 654/1.
Václav Klaus se roku 2003 odmítl nastěhovat do Domečku, bydlel tedy nejprve v bytě v Kobylisích a pak dostal od ministerstva
obrany 28 milionů na opravu bývalé Lippertovy vily ve Slunné ulici (patřící v minulosti Němci, který musel po 2. světové válce
opustit republiku; o Lippertovi se dozvíte více v pasáži „LIPPERTOVO LAHŮDKÁŘSTVÍ a prezidentská vila“, zařazené
do II. dílu knihy „Co v průvodcích nebývá“). Zde bydlel rok a půl, do léta 2005. Pak se nastěhoval do Lumbeho vily
v hradčanské ulici U Brusnice (odkoupené státem roku 1925), jejíž přestavba přišla údajně minimálně na 52 milionů korun.
Prezidentské bydlení Václava Klause tedy stálo celkem více než 80 milionů korun.