První pokusy o zušlechtění planě rostoucích borůvek spadají do konce 19. století. Začal s nimi L. Elkhardt z Indiany,
který kolem roku 1890 přesadil na své pokusné pozemky zdejší údajně až 4,5 m vysokou odrůdu vyznačující se vysokou plodností
a velkou odolností proti mrazům. Cesta k dnešním domácím borůvkám však byla ještě dlouhá. Z Ameriky a Kanady (kde se
rozšířily stejně, jako u nás například třešně), se borůvky vydaly do Evropy, kde se jich ujali jako první počátkem 20.
let minulého století Holanďané. Skeptici varovali před pokusy přenést tyto rostliny zvyklé na klima amerického kontinentu
do Evropy, ale ukázalo se, že neměli pravdu. Přesto první vlna nadšení nad těmito „exoty“ opadla poté, co
začaly v důsledku nesprávného ošetřování zacházet. Někteří pěstitelé je totiž zalévali málo, protože je považovali za
suchomilné, zatímco jiní poté, co zjistili, že ve své domovině rostly na mokrých rašeliništích či v bahně, je zase
přelévali. Nakonec však převládly správné informace, díky nimž se začaly dostavovat první úspěchy.