Vědci nevědí přesně, kdy došlo k domestikaci kočky. I když ve vykopávkách z 8. tisíciletí př. n. l. byly nalezeny
kočičí zuby a kosti, a v nálezech pocházejících ze 6. tisíciletí př. n. l. byla objevena soška znázorňující ženu hrající
si s kočkami, bezpečné důkazy o ochočení kočky pocházejí teprve ze 3. tisíciletí př. n. l. Jedním z nich je pečeť nalezená
v městském státě Uru, zachycující muže, který vyráběl před chrámem máslo za „dozoru“ zřejmě zdomácnělé kočky.
Tento proces vyvolal ovšem i u těchto zvířat řadu změn. Domestikovaná kočka začala vyžadovat kontakt s člověkem, nastala u
ní částečná ztráta agresivity, a naopak se u ní postupně projevily některé nové specifické anatomické znaky. Mozek domácí
kočky je totiž asi o čtvrtinu lehčí než mozek kočky divoké, má také menší a lehčí kostru a asi o třetinu delší střevo,
což je dáno změnou charakteru potravy, jež přechází z čistě masité na smíšenou.