Náš slavný elektrotechnik František Křižík se snažil vytvářet se svými zaměstnanci přátelský vztah. V souvislosti s
oslavami 1. máje, které začaly roku 1890 a byly spojovány s požadavkem týkajícím se zlepšení pracovních podmínek a
zejména zavedení osmihodinové pracovní doby, napsal: „Když mělo i v Praze po prvé dojít k zastavení práce na
prvního máje, zavolal jsem si několik nejstarších dělníků své továrny a řekl jsem jim, že jim dobrovolně poskytnu
všechno, co dělnictvo jinde získá, k tomu že nepotřebují stávkovat, a nakonec jsem jim řekl, že si přeju, aby na
prvního máje přišli všichni do práce. A skutečně, na prvního máje u nás v továrně nikdo nescházel. Ale já jsem dal
v devět hodin odpískat konec práce. Řekl jsem dělníkům, že když oni uposlechli mé výzvy, nechci, aby byli postaveni
vůči svým soudruhům z ostatních továren do nepříznivého světla: Jděte proto domů, máte dnes prázdno, ovšem placené.“