Slavný řecký lékař Hippokrates (470/460 př. n. l.—400/377 př. n. l.), proslulý lékařskou přísahou (kterou
ovšem zřejmě nesepsal), se dopouštěl řady omylů. Například tvrdil, že nepřítelem zubů (kostí a šlach) je chlad
vyvolávající stagnaci krve, kterou mění v hnis. Otok považoval za příčinu zánětu a nikoliv za jeho projev, mléčné
zuby se podle něj tvoří z mateřského mléka, zatímco stálý chrup z pevné potravy. Na zubní kaz doporučoval mj. „popel
ze tří myší, před spálením vyvržených tak, aby v nich zůstaly ledviny a játra“, a i když v té době už existovaly
jednoduché vrtačky či přesněji vrtáky, nepovažoval jejich použití za smysluplné. Pacientům se zduřenými dásněmi ordinoval
pouštění žilou.