Dne 13. března roku 1498 byl popraven zeman Dalibor z Kozojed, a to chvíli poté, co nad ním zemský soud vynesl rozsudek.
Důvodem byl fakt, že se v červenci roku 1496 „ujal“ přes nesouhlas svého souseda Adama Ploskovského z Drahonic
jeho poddaných, kteří se vzbouřili kvůli svévolnému zvyšování robotních povinností a vymohli si propouštěcí listiny. Dalibor
to ovšem udělal nikoliv ze soucitu, nýbrž proto, že byl známý hamižník, který se neštítil ošidit i svého otce a bratra.
Roku 1497 byl zajat a uvězněn na Pražském hradě, v rok staré věži, která po něm dostala jméno Daliborka. Ovšem
ve „Starých pověstech českých“ A. Jiráska je vylíčen jako zastánce „utiskovaného lidu“ a ve
Smetanově „Daliborovi“ se stal díky Josefu Wenzigovi (autoru německého nepříliš povedeného libreta,
přeloženého do češtiny často kritizovaným Ervínem Špindlerem) příkladem věrného přítele a obhájce práv obyčejných lidí.