Když první čsl. prezident Tomáš Garrigue Masaryk narozený 7. března 1850 přijímal na Pražském hradě hosty, vyzýval je,
aby se posadili „na tu parádu po Habsburcích“. Musel-li podepsat rozsudek smrti, býval nešťastný a takový den
si označoval v kalendáři křížkem, protože úcta ke každému člověku „byla jeho náboženstvím“. Nikdy prý neřekl
slova „Pravda vítězí“, ale „Pravda vítězívá“. Člověku, jemuž by nepodal ruku, říkal
„nepěkný pán“. Rád chodíval mezi „pátečníky“ (scházející
se každý pátek) do vinohradské vily Karla Čapka, protože s ním navázal krásný vztah plný porozumění. A právě tento jeho
přítel se postaral o to, aby byl pohřben tak, jak si přál: nikoliv na hradním nádvoří pod slavným monolitem, ale v
Lánech po boku své milované manželky.