Na zvyšování tělesné kondice vojáků kladla velký důraz československá prvorepubliková armáda. Všichni se museli
zúčastňovat ranních půlhodinových rozcviček, nováčky čekala pravidelná odpolední cvičení (ostatní je absolvovali dvakrát týdně),
součástí výcviku byly i kolektivní hry, běh, lyžování. Pozitivní roli zde sehrál nesporně vliv Sokola, který jak známo tělesnou
zdatnost považoval za samozřejmost. Dobrá fyzická kondice byla ovšem pro vojáky především ve 20. letech v podstatě nutností,
protože rozsáhlejší motorizace armády nastala teprve ve 30. letech, a do té doby bylo nutno vojnu "odšlapat" po svých.