Za konzervy vděčíme zčásti Napoleonu I.
Tento muž byl neuvěřitelně aktivní a nápaditý, a tak není divu, že si uvědomoval, jak důležité je, aby při vojenských taženích měli vojáci vždy poruce pokrmy, které zůstávaly stále jako čerstvé. V roce 1795 vypsal odměnu ve výši 12 000 franků tomu, kdo navrhne způsob, jak menáž uchovávat, ovšem teprve v roce 1809 se mu ozval pařížský cukrář a kuchař Nicholas Appert (*1749—†1841). Ten po mnohaletém experimentování došel k závěru, že stačí skleněné obaly obsahující pokrmy uzavřít a povařit je ve vodě. Tato pra-konzerva obstála roku 1810 i při testu, kdy bylo několik takovýchto sklenic ponořeno na více než deset měsíců do moře, a po této době byl obsah předložen odborné komisi, která si – jak členové přiznali – náramně pochutnala. Šikovnému cukráři sice vyplatil odměnu osobně Napoleon, ale v témže roce přebil Appertovo vítězství Angličan Peter Durand (*1766—†1822) novinkou, jíž byla plechová konzerva.