PŘIJETÍ NA PRAŽSKOU UNIVERZITU KARLOVU VYPADALO PŮVODNĚ ZCELA JINAK než dnes. Žádost o přijetí syna podávali rodiče většinou již po oslavě jeho desátých narozenin, resp. poté, co zvládl latinu, která byla na univerzitě jediným vyučovacím jazykem. Museli k ní přiložit příslušný obnos, který se rovnal částce, za níž prý bylo možné zpočátku koupit dvě až tři ovce. Do univerzitních škamen však studenti usedali až po dokončení základní školy. Bývalo také zvykem, že nastávající vysokoškolský „prvňák“ mohl za jistý poplatek přijmout nové jméno, takže např. z Fouska se stal Crinitus (Dlouhovlasý). Přijímací proceduru provázely tzv. beánie. Jednalo se často o málem sadistické obřady, které se odehrávaly obvykle v srpnu na nádvoří Karolina, trvaly několik dní a jejich cílem bylo zbavit nováčky (neboli beány) tzv. „slámy z bot“.